Pokud máme představit obory vyšší odborné školy, nevyhneme se, alespoň v krátkosti, nahlédnout do historie, která představuje průběžný vývoj školy až k její současnosti.

Studijní obor konzervátorství a restaurátorství se zaměřením na dva materiály, na keramiku a na nábytek a nepolychromovanou dřevořezbu, vznikl v roce 1994, a to v tehdejší formě pomaturitního kvalifikačního studia. Výuka byla situovaná v pronajatých prostorách SPŠ slévárenské na Šujanově nám. V Brně ve velmi skromných podmínkách. Bylo třeba vybudovat zázemí pro keramickou dílnu a učebnu pro restaurování keramiky. Dílny pro restaurování nábytku, i když nesplňovaly požadavky na specifiku práce, byly také pronajaty od průmyslové školy. Především se však podařilo pro výuku získat odborníky, což v tak výjimečných oborech není snadné.

Krátce po zahájení výuky došlo k reformě pomaturitního vzdělávání. Pomaturitní studium bylo zrušeno a transformováno na studium vyšší odborné. Transformace oborů nebyla vůbec jednoduchá, jelikož v té době již MŠMT ČR schválilo značný počet vyšších odborných škol převážně s ekonomickým zaměřením a obory s takovým výjimečným významem, jaký konzervátorské a restaurátorské obory nesporně mají, nebyly v té době považovány za nezbytně nutné. Dobrá věc se ale, za neodbytné vytrvalosti vedení školy a také za podpory některých muzeí a Moravské galerie v Brně, podařila. Stalo se tak v roce 1998, kdy byli přijati první studenti na Vyšší odbornou školu uměleckých řemesel.

V roce 2000 se vyšší odborná škola přestěhovala do objektu školy na Obřanské ulici v Brně, který se uvolnil po některých organizačních změnách v brněnském školství. Získání samostatného objektu lze považovat za významný mezník v dalším progresivním vývoji školy, její možnost budovat odborné dílny a učebny a ruku v ruce tak neustále zvyšovat i odbornou úroveň výuky. Po přepracování a rozšíření učebních dokumentů a jejich schválení Ministerstvem školství se původní délka dvouapůlletého studia prodloužila od roku 2002 na tři roky. Tuto změnu si vyžádalo vědomí náročnosti teoretické i praktické složky studia. Společenská potřeba záchrany nesmírného množství poškozeného kulturního dědictví přiměla vedení školy k úvaze otevřít další studijní obor – obor Konzervování a restaurování malířských dekorativních technik. K vypracování obsahu učebních dokumentů byli přizváni odborníci – restaurátoři a po schvalovacím řízení na Ministerstvu školství byl nový obor otevřen 1. 9. 2003. Je samozřejmé, že stejně jako první dva, i tento obor stojí na samotném počátku cesty a bude procházet neustálým vývojem. Hledání cest a způsobů, vedoucích ke zkvalitnění výuky a jejích výsledků, je průběžnou snahou a cílem vedení školy i všech pedagogů.

V současné době je možné studovat na Vyšší odborné škole uměleckých řemesel tyto obory:
• Konzervování a restaurování keramiky
• Konzervování a restaurování nábytku a nepolychromované dřevořezby
• Konzervování a restaurování malířských dekorativních technik

Výuka ve všech oborech je koncipována tak, aby budoucí konzervátoři a restaurátoři byli dobře obeznámeni s problematikou řemesla svého oboru, zvládli jeho technologie, měli přehled o materiálech a to v celé jeho historické šíři. Tyto znalosti, spolu s řadu dalších, především z dějin umění a dějin vývoje řemesla daného oboru, chemie, výtvarných předmětů, dokumentačních praktik atd., jsou aplikovány ve vlastní výuce konzervování a restaurování.

Východiskem pro jakýkoliv konzervátorský a restaurátorský zásah je průzkum stavu restaurovaného předmětu a analýzy, vypovídající o použitých materiálech, stáří předmětu a případných dřívějších zásazích do předmětu. Bez těchto průzkumů, podložených analýzami, není v současnosti možné zahájit jakoukoliv restaurátorskou práci. Těmto požadavkům se průběžně přizpůsobuje i výuka. Byla vybudována chemická laboratoř, některé analýzy lze provádět s pomocí mikroskopů a v krátké době také pomocí fluorescenčního mikroskopu. Škola v této oblasti také spolupracuje s některými specializovanými analytickými pracovišti, která mohou zadané analýzy pro školu zpracovat.

Nedílnou součástí práce restaurátora je dokumentace všech prováděných kroků. Začíná před započetím práce a dokumentuje její průběh až do závěrečné fáze. Lze bez nadsázky říci, že škola předběhla při výuce dokumentačních dovedností dobu a již v roce 2001 se vydala cestou digitální fotografie. A dnes, kdy se odborná veřejnost teprve začíná seznamovat s možnostmi digitální fotodokumentace, dosahují studenti na tomto poli velmi slušné výsledky, odrážející se v kvalitě jejich dokumentačních zpráv.

Bylo by možné zmínit celou řadu dalších zajímavých činností, které prolínají celým studiem, jako jsou např. odborné domácí i zahraniční exkurze, účast učitelů i studentů na prezentačních restaurátorských seminářích, návštěvy analytických pracovišť, studijní návštěvy depozitářů muzeí a galerií, přednášky externích odborníků, nadstandardní výukové programy, pořádání výstav školy atd.

Stěžejní zůstávají cíle, kterých chce škola v přípravě studentů dosáhnout. Je to především vysoká praktická odbornost budoucích restaurátorů, podložená hlubokými teoretickými znalostmi s důrazem na schopnost přizpůsobovat se novým poznatkům a metodám, při zachovávání zásad etického přístupu k restaurátorské práci. Nebude snad neskromné konstatovat, že se stanovené cíle daří vyšší odborné škol plnit. Dokladem toho můžou být výsledky absolutoríí, které mají každý rok vyšší úroveň, kladná odezva pracovníků muzeí v celé Ćeské republice, kam studenti školy odcházejí v rámci učebního programu na odbornou praxi a také spokojenost zadavatelů, ať už jsou to muzea, nebo soukromé subjekty, s odvedenou konzervátorskou a restaurátorskou prací. Díky těmto výsledkům a díky profesní připravenosti absolventů se škola dostala do povědomí odborné veřejnosti „a počítá se s ní“. A právě to je pro školu zavazující i do budoucnosti.

Mgr. Dana Galátová